Spolu s ní se k historicky prvnímu letu do kosmu připravovaly ještě dvě toulavé fenky - Albina a Mucha. Historky o tom, proč byla vybrána právě ona, se různí: podle některých na ni padl los proto, že byla hezká.
Všichni psi využívaní v sovětském vesmírném programu byli toulaví "voříšci", protože lékaři věřili, že jsou s to se na drsné podmínky rychleji adaptovat. A všichni byli maličcí, aby se do nepříliš velké kabiny vešli. "Lajka byla mírná a okouzlující," napsal Vladimir Jazdovskij ve své knize zachycující historii sovětské vesmírné medicíny.
Vzpomíná v ní, že ještě předtím, než zamířil k odpalovací rampě, vzal psíka domů, aby si pohrál s jeho dětmi: "Chtěl jsem pro ni udělat něco hezkého, zbývalo jí tak málo života."
Vzhledem k tomu, že v té době ještě nebyl technicky vyřešen návrat vesmírného tělesa zpátky na Zemi, měla být Lajka po pěti dnech výzkumu (vědci sledovali například její krevní tlak a EKG) usmrcena přerušením dodávky kyslíku.
Podle některých odborníků však zahynula už několik hodin po startu na následky přehřátí organismu a stresu. Sputnik s jejím mrtvým tělem pak obíhal Zemi ještě pět měsíců, do dubna 1958, kdy byl naveden do atmosféry, kde shořel.
