Vyplývá to z výsledků roční mise automatické sondy Venus-Express Evropské vesmírné agentury (ESA), které zveřejňuje nejnovější číslo odborného magazínu Nature.

 

planet_venus.jpg

 

Země a Venuše mají zhruba stejnou velikost a hmotnost a musely si být v rané fázi vývoje planet hodně podobné. Dodnes například mají prakticky stejné množství oxidu uhlíku, který vyvolává skleníkový efekt. Zatímco na Zemi ale byla jeho významná část postupně svázána v uhličitanech v zemské kůře, v korálových útesech a v živých organismech, na Venuši nadále existuje jako dominující plyn v atmosféře a způsobuje tak známé, výhni podobné a životu nepřátelské klima planety.

 

Existence života proto není jen výsledkem, ale také příčinou rozdílu mezi Venuší a Zemí. Protože i množství kyslíku v zemské atmosféře je z valné části výsledkem činnosti primitivních organismů na Zemi.

 

Dalšímu a možná rozhodujícímu rozdílu mezi Venuší a Zemí přišli odborníci na kloub v průběhu mise Venus-Express. Vnitřní složení Země a její rozdílně rotující vrstvy v jejím nitru se zasloužily o poměrně silné magnetické pole planety. Právě magnetické pole chrání Zemi před agresivním slunečním větrem, energeticky nabitými částicemi ze Slunce.

 

Venuše (a také Mars) takové magnetické pole prakticky nemají. V případě Marsu vědci na základě rozboru hornin došli k závěru, že planeta ve své horké fázi podobné magnetické pole měla, ale během ochlazování jej ztratila. Pokud jde o Venuši, je kvůli nedostatku horninových vzorků dosud nejasné, zda někdy magnetický ochranný štít měla.

 

Bez magnetického pole ale částice slunečního větru dopadají s plnou silou jen do horních vrstev Venušiny atmosféry. Podstatně hlouběji se nedostanou, jak prokázalo měření magnetometru VEX-MAG na palubě sondy Venus-Express. Sluneční svit totiž vytváří v horních vrstvách atmosféry plazmu a tím magnetickou vrstvu, která brání slunečnímu větru proniknout hlouběji.

 

Otázkou bylo, zda takové indukované magnetické pole existuje ve Venušině atmosféře i v době slabé sluneční aktivity. Měření sondy prokázala, že mezi dobou slabé a silné sluneční aktivity není v intenzitě plazmového magnetického pole prakticky žádný rozdíl.

 

Nicméně skutečnost, že tvrdé sluneční záření neodráží v případě Venuše magnetické pole, ale až horní vrstvy atmosféry, má výrazné důsledky. Venuše v důsledku toho trvale ztrácí vodík a kyslík, tedy skladební prvky vody. To vysvětluje, proč je v současnosti Venuše na vodu tak chudá, ačkoli ve svých počátcích jí možná měla stejně jako Země. V důsledku unikání kyslíku, vodíku a helia do vesmíru panuje nyní na planetě pekelná teplota kolem 500 stupňů Celsia.

 

Co sonda také nade vší pochybnost prokázala, je existence blesků ve Venušině atmosféře. Ty sice nejsou vidět v důsledku neprůhledné, kyselinou sírovou prosycené atmosféry, ale výboje bylo možné magnetometrem změřit.

 

Venuše má průměr 12 100 kilometrů. Kolem Slunce oběhne za 225 pozemských dní, avšak velmi pomalu se otáčí kolem vlastní osy. Jeden Venušin den trvá 243 pozemských a je tak vlastně delší než Venušin rok. Sonda Venus-Express krouží okolo Venuše od dubna 2006 a podrobně zkoumá podmínky na tomto nejbližším "sousedu" Země.