Vodní elektrárny mají vliv na globální oteplování. Jejich nádrže produkují příliš mnoho metanu

Vědci z ústavu Eawag zkoumali přehradní nádrže doma a v Africe. Jejich závěry prokazují, že vodní elektrárny nejsou zdaleka tak neutrální co do vlivu na oteplování klimatu, jak se dosud myslelo.

"Nádrž Wohlen u Bernu vypouští v průměru přes 150 miligramů metanu z každého metru čtverečního denně. Je to nejvyšší dávka naměřená u nádrže ve střední nadmořské výšce," uvádí se v komuniké ústavu. Přehrada Wohlen leží 500 metrů nad mořem.

Z těchto údajů vědci vyvozují, že jezero vyprodukuje 150 tun metanu za rok. Takové množství vytvoří například 2000 kusů hovězího dobytka nebo, po přepočtu na ekvivalent méně agresivního oxidu uhlíku (CO2), automobilová doprava ujetím 25 milionů kilometrů.

"Tato povážlivá množství prokazují, že vodní elektrárny nejsou tak neutrální z hlediska vzniku skleníkových plynů, jak se dosud myslelo," říká Tonya Del Sontrová, jedna z chemiček podílejících se na výzkumu.

Metan je hlavní složkou přírodního plynu vznikajícího fermentací organických látek živočišného nebo rostlinného původu za nepřítomnosti kyslíku. Uvolňuje se ve vlhkých oblastech, jako jsou bažiny nebo hnijící dna nádrží, a také v zažívacím traktu savců.

Tento plyn v ovzduší absorbuje část infračerveného záření vydávaného Zemí, čímž znemožňuje vyzařování tepla do vesmíru a ohřívá tak atmosféru. Je v tomto skleníkovém efektu 25krát účinnější než CO2; naštěstí jsou ho do atmosféry vypouštěna citelně nižší kvanta než oxidu uhlíku.

Odborníci z Eawagu zkoumali z tohoto hlediska také vysokohorské přehradní nádrže. Zjistili, že tam panující nízké teploty a nízký přítok organických látek způsobují zřetelně nižší produkci metanu ve srovnání s přehradami ve středních a nižších polohách.

Pro porovnání zkoumali také tropické jezero Kariba v Zambii, kde předběžně zjistili "velmi vysoké" úrovně produkce metanu, uvedl jeden ze šéfů výzkumu Bernhard Wehrli.