Na jihozápadním okraji kráteru Hermite poblíž severního pólu Měsíce zjistila teplotu minus 249 stupňů Celsia. Podle serveru BBC to na výročním setkání Americké geofyzikální unie v San Francisku oznámil hlavní vědecký pracovník projektu LRO David Paige.
Měření v kráteru, do jehož nitra nemá přístup sluneční světlo, se uskutečnilo v době okolo měsíčního zimního slunovratu. Podle výpočtů odborníků se vesmírné objekty s podobně chladným povrchem ve sluneční soustavě nacházejí až někde v oblasti Kuiperova pásu za oběžnou dráhou Neptuna, tedy na samém vnějším okraji našeho solárního systému.
"Způsob, jak můžete něco takto zchladit, je vyloučit veškeré možné další zdroje tepla," vysvětlil Paige. "Do těchto kráterů na lunárních pólech se nedostává žádné přímé sluneční světlo, a nechladnější místo nepřijímá dokonce ani nepřímé sluneční světlo," doplnil vědec z Kalifornské univerzity.
"Jinými slovy, dolů do těchto oblastí se dostane pouze nepatrná radiace rozptýlená od nějaké vzdálené skály, a ty tak vychládají. A průměrná teplota nakonec spadne na takto nízké hodnoty," popsal proces ochlazování kráteru Hermite.
Podle měření sondy ale není jediným takto mrazivým místem na povrchu Měsíce. Některé lokality na jižní straně Pearyho a Boschova kráteru ve stejné oblasti jsou podobně studené a v nejtemnějších kráterech na jižním lunárním pólu klesají teploty podle zjištění LRO k minus 238 stupňům Celsia.
Tyto poznatky podle BBC podpořily úvahy, že v některých zastíněných kráterech Měsíce se může po delší dobu udržet voda ve zmrzlém skupenství, a možná i některé jiné nestálé látky, které ke svému "přežití" vyžadují nižší teploty.
Sonda LRO odstartovala společně se sesterskou družicí Lunar Crater Observation and Sensing Satellite (LCROSS) letos v červnu. Pomocí sedmi výkonných zařízení od července mapuje povrch Měsíce a teploty a radiaci, které na něm panují. Její data mimo jiné poslouží pro výběr nejvhodnějšího místa pro přistání budoucí lidské posádky.
LCROSS už svou misi ukončila na začátku října řízeným nárazem do jednoho z kráterů na jižním pólu Měsíce. Experiment potvrdil, že na povrchu "věčného" souputníka Země je voda.
Měření v kráteru, do jehož nitra nemá přístup sluneční světlo, se uskutečnilo v době okolo měsíčního zimního slunovratu. Podle výpočtů odborníků se vesmírné objekty s podobně chladným povrchem ve sluneční soustavě nacházejí až někde v oblasti Kuiperova pásu za oběžnou dráhou Neptuna, tedy na samém vnějším okraji našeho solárního systému.
"Způsob, jak můžete něco takto zchladit, je vyloučit veškeré možné další zdroje tepla," vysvětlil Paige. "Do těchto kráterů na lunárních pólech se nedostává žádné přímé sluneční světlo, a nechladnější místo nepřijímá dokonce ani nepřímé sluneční světlo," doplnil vědec z Kalifornské univerzity.
"Jinými slovy, dolů do těchto oblastí se dostane pouze nepatrná radiace rozptýlená od nějaké vzdálené skály, a ty tak vychládají. A průměrná teplota nakonec spadne na takto nízké hodnoty," popsal proces ochlazování kráteru Hermite.
Podle měření sondy ale není jediným takto mrazivým místem na povrchu Měsíce. Některé lokality na jižní straně Pearyho a Boschova kráteru ve stejné oblasti jsou podobně studené a v nejtemnějších kráterech na jižním lunárním pólu klesají teploty podle zjištění LRO k minus 238 stupňům Celsia.
Člověk se začíná vracet na Měsíc. NASA poslala přípravné sondy - čtěte ZDE
Američané a Evropa chystají společný výzkum Jupiteru a Saturnu - čtěte ZDE
Tyto poznatky podle BBC podpořily úvahy, že v některých zastíněných kráterech Měsíce se může po delší dobu udržet voda ve zmrzlém skupenství, a možná i některé jiné nestálé látky, které ke svému "přežití" vyžadují nižší teploty.
Sonda LRO odstartovala společně se sesterskou družicí Lunar Crater Observation and Sensing Satellite (LCROSS) letos v červnu. Pomocí sedmi výkonných zařízení od července mapuje povrch Měsíce a teploty a radiaci, které na něm panují. Její data mimo jiné poslouží pro výběr nejvhodnějšího místa pro přistání budoucí lidské posádky.
LCROSS už svou misi ukončila na začátku října řízeným nárazem do jednoho z kráterů na jižním pólu Měsíce. Experiment potvrdil, že na povrchu "věčného" souputníka Země je voda.
