Tento živočich žil v rané juře (před 190 miliony let) na území dnešní Jihoafrické republiky. Fosílie má na délku pouze čtyři a půl centimetru a její majitel byl zřejmě velmi mladý: vážil maximálně 200 gramů. Dospělí heterodontosauři (různozubí dinosauři) dosahovali velikosti krocana a váhy asi dvou a půl kilogramu.
Podle paleontoložky Laury Porrové z univerzity v americkém Chicagu byli zřejmě předkové všech dinosaurů masožraví. A právě heterodontosauři, kteří patří k prvním dinosaurům adaptovaným na rostlinnou potravu, by mohli představovat přechod od jednoho druhu stravy k jinému.
Heterodontosauři patří do poměrně velké skupiny ptakopánvých býložravých dinosaurů, avšak zvláštní skladba jejich zubů - dlouhé tesáky měli na trhání a stoličky na drcení - vyvolala mezi odborníky diskusi o tom, čím se vlastně živili.
Někteří vědci se domnívali, že jejich obvykle vegetariánská strava obsahovala i malé živočichy. Jiní sázeli na čistě rostlinnou dietu s tím, že tesáky byly pouze rozeznávacím znakem samců, jako je tomu například u divočáků - tento jev se nazývá pohlavní dimorfismus (dvojtvárnost).
Nicméně výsledky studie, o níž informuje v posledním čísle Journal of Vartebrate Paleontology a která odhaluje nedávný nález mladého heterodontosaura, ukazují spíše na první hypotézu.
Podle Richarda Butlera z londýnského muzea přírodních věd přítomnost těchto zubů ve stadiu raného růstu naznačuje, že nejde o pohlavní dimorfismus, jelikož tyto rysy se objevují až později.
Vědci se domnívají, že heterodontosauři používali tesáky o délce špičáků, aby se bránili před predátory nebo k lovu hmyzu, menších savců či plazů. Tedy určitě byli příležitostní všežravci.
Překvapující však pro badatele byla skutečnost, že nenašli ani náznak po náhradních zubech. Tudíž na rozdíl od většiny plazů pravděpodobně během života chrup příliš neměnili.
Zdá se, že připomínali většinu savců, mezi nimiž je i člověk, kteří zuby mění jednou za život. Jen se jim asi objevovaly až v pozdějším věku, během růstu. Pomalejší vývoj chrupu zajišťuje, že jednotlivé zuby do sebe lépe zapadají a kousnutí je pak přesnější.
