Ocean__350x210_.jpgZměněná chemie mořské vody umožňuje zvukovým vlnám pronikat až o 70 procent dále a pro mnohé druhy mořských živočichů, kteří se akusticky orientují a dorozumívají, to představuje prudké zvýšení "šumu pozadí". V nejnovějším čísle odborného časopisu Geophysical Research Letters to napsala skupina výzkumníků z mořského akvária v kalifiornském Monterey vedená Keithem Hesterem.

Stále vyšší emise oxidu uhličitého (CO2) do ovzduší nezpůsobují potíže pouze atmosféře. Čím více tohoto plynu je ve vzduchu, tím více se ho ze vzduchu vstřebává do oceánů, které pak vytvářejí stále více kyseliny uhličité. Voda moří a oceánů se tak stává stále kyselejší.

Podle odhadu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) by tak mohla hodnota pH faktoru mořské vody do roku 2050 klesnout o 0,3 jednotky ve srovnání s předprůmyslovou dobou, což znamená, že moře by bylo kyselejší. To by neškodilo jen živočichům vytvářejícím vápencovou skořápku (od korálů po korýše), ale změněná chemie vody by výrazně zvýšila dosah zvukových vln ve vodě.

Dále čtěte

Již dávno je známo, že čím je voda kyselejší, tím dále v ní zvuk dosáhne. Platí to zejména pro hlubší a střední frekvence do 3000 hertzů, které mořští savci nejčastěji využívají. Také civilizační hluk lodí, elektráren a dalších zařízení se odehrává na těchto frekvencích. Vědci zjistili, že v některých oblastech oceánů, obzvlášť v Atlantiku, se již nyní dokážou zvukové vlny šířit o 70 procent dál než dříve. Ve vodě je v důsledku toho hlučněji a některé druhy živočichů tím nesporně trpí. Někteří mořští savci ale mohou z vyššího dosahu zvuku i profitovat, míní skupina badatelů kolem Hestera.

Od začátku průmyslového věku již hodnota pH oceánů poklesla podle odhadu odborníků o 0,1 jednotky. "Mořská voda v současnosti prožívá tak mimořádné změny svého základního chemického složení a navíc takovou rychlostí, jak to nepoznala již miliony let," konstatují vědci. Předpokládají, že se dosah zvukových vln za tu dobu zvýšil asi o deset procent. Tím by bylo možné vysvětlit zvýšení hlučnosti naměřené v pobřežních vodách Kalifornie mezi roky 1960 a 2000, které nelze vysvětlit jen známými faktory jako zvýšený lodní provoz nebo vítr.