Do historie se na svou dobu komfortní vzdušný koráb zapsal také prvním letem kolem světa s pasažéry na palubě a výpravou do Arktidy. Od zkušebního startu slavného zepelínu, který měl demonstrovat připravenost vzducholodí ke komerční přepravě osob a pošty, uplyne 18. září 80 let.
Doslova z ničeho si LZ 127 vydupal válečný velitel vzducholodě Hugo Eckener, díky jehož úsilí nebyla po prohrané první světové válce zničena Zeppelinova továrna ve Friedrichshafenu. Němci zůstali jediní v Evropě, kdo měl znalosti a zkušenosti potřebné pro konstrukci a provoz vzducholodí. Zepelíny navíc vnímali jako hrdé symboly technické vyspělosti své vlasti. A tak když se Eckener v roce 1925 rozhodl zkonstruovat vzducholoď schopnou transatlantického letu, bez problémů získal potřebné finanční prostředky z veřejné sbírky.
Výsledkem byla nejúspěšnější vzducholoď všech dob o délce 236,6 metru a průměru 30,5 metru vybavená nejmodernějšími leteckými přístroji včetně radiového zaměřování. Počet členů osádky kolísal mezi 40 až 45 lidmi. V oddílu pro cestující, jenž byl součástí řídící gondoly zavěšené v přední části pod trupem, měli pasažéři k dispozici soukromé kabiny s dobře vybavenou koupelnou, luxusní jídelnu pokrytou kobercem a malebné výhledy.
Obrácenou stranou luxusu a přitažlivosti vzdušného plavidla byly nízká přepravní rychlost kolem 100 kilometrů za hodinu a schopnost přepravit pouhých 20 platících cestujících. Atlantický oceán přeletěl Graf Zeppelin měsíc po zkušebním letu. Při přistávacím manévru v americkém Lakehurstu vítal Eckenerovu posádku tisícihlavý dav.
V srpnu 1929 podnikl titán poháněný směsí plynů a benzinem cestu daleko exotičtější: za 21 dní obletěl zeměkouli s šestnácti cestujícími a sedmatřicetičlennou posádkou na palubě. K světovému primátu se vzducholoď vznesla z Lakehurstu 8. srpna. Po zastávce ve Friedrichshafenu pokračovala letem bez mezipřistání do Tokia a odtud přes San Francisco zpátky do státu New Jersey. Hugo Eckenera přijal prezident Herbert Hoover v Bílém domě a osádku čekal oslavný průvod New Yorkem.
Namísto plánované trasy New York - Německo létala nakonec LZ 127 od roku 1930 na pravidelné lince Brazílie - Německo, kde panovala jistota, že početná německá menšina naplní kapacitu nevšedního dopravního prostředku. Zavedení první transatlantické pravidelné linky předcházelo ještě další prvenství: vědecká výprava do Arktidy mapující severní pobřeží Ruska a polární končiny. Trvala týden a posmrtně se tak naplnil sen vynálezce a konstruktéra vzducholodí s tuhou konstrukcí hraběte Ferdinanda von Zeppelina.
Slavnou éru německých zepelínů zpečetila katastrofa vzducholodi Hindenburg a druhá světová válka. Němci ještě stačili dokončit a zalétat sesterskou loď Hindenburgu LZ 130 Graf Zeppelin II a rozestavěli LZ 131, než nechal velitel Luftwaffe Hermann Göring zbylé vzducholodě včetně LZ 127 sešrotovat a hliník použít na výrobu letadel.
Seriózní projekty na stavbu a provoz nových vzducholodí pro transport těžkých nákladů či vyhlídkové lety se začaly znovu objevovat v posledních třech desetiletí. Do dvou let by se měly na obloze začít vznášet nové moderní vzducholodě, které svým pasažérům nabídnou ekologickou variantu luxusního cestování.
