NASA uvažuje o malém jaderném reaktoru pro základnu na Měsíci

Minulý týden NASA oznámila, že plánuje postavit modely a simulátory takových jaderných zdrojů. Měly by být připraveny k testování v letech 2012 a 2013.

Jak se blíží čas budoucího osídlení Měsíce – program NASA plánuje návrat na Měsíc nejpozději do roku 2020 -  soustřeďuje se pozornost odborníků stále více na praktické detaily, mezi něž patří zajištění energetické soběstačnosti základny nejen přes den, ale i za měsíčních nocí.

Během dne je samozřejmé užití solární energie, ale problémem bude měsíční noc, která může trvat až 334 hodin a na jižním měsíčním pólu dokonce Slunce vůbec příliš vysoko nad obzor nevychází.

Řešením je napájení základny, které využije jaderných zdrojů. Tak by bylo možné dodávat  základně energii i v tak drsných podmínkách, jaké na Měsíci či Marsu panují. Pak by nebylo nutné spoléhat se na sluneční světlo a jeho případnou akumulaci. 

Jaderný reaktor by na Měsící  pracoval na obvyklých principech řetězové jaderné reakce, ale byl by upraven pro práci ve vesmíru.

Systém, stejně jako na Zemi, využíije štěpení atomů uranu, při němž se v reaktoru uvolňuje teplo, které je pak následně převedeno na elektrickou energii. Protože je ale reaktor na Měsíci určen jen pro minimální osídlení, mohl by být komprimován do malých rozměrů velikosti kancelářského koše na odpadky. Podle NASA by mohl být umístěn pod měsíčním povrchem a nepotřeboval by žádné chladící věže. Zbylá tepelná energie by byla vyzařovaná do prostoru prostřednictvím obřích radiátorů (na snímku).

„Chceme vybudovat  vzorovou technologickou jednotku se všemi složkami napájecí sítě využívající jaderného zdroje a uskutečnit nejaderné, ucelené testování systému v pozemním středisku pro vesmírné simulace," říká inženýr NASA Lee Mason.

"Naším dlouhodobým cílem je pak počátkem dalšího desetiletí, kdy se očekává, že NASA rozhodne o typu energetického zdroje použitého na měsíčním povrchu, ukázat technologickou připravenost takového řešení," dodává Mason.