Remkův let byl bezesporu úspěchem československého výzkumu, kosmonaut provedl řadu experimentů připravených československými vědci. Československo se v té době velmi významně podílelo na programu výzkumu vesmíru Interkosmos.
Historie Remkovy cesty do vesmíru se začala psát v roce 1976, když vojenští lékaři povolali na lékařské prohlídky osmdesát pilotů. Hustým sítem prohlídek prošli čtyři, mezi nimi byl kromě Remka a Pelčáka i pozdější šéf českého letectva Ladislav Klíma a Michal Vondroušek. Po mnohaměsíčním tvrdém výcviku dvou posádek (Remek s Gubarevem, Pelčák s Nikolajem Rukavišnikovem) nakonec jen několik dnů před startem Praha rozhodla, že poletí Remek.
A proč vlastně Remek dostal přednost? Kolovala o tom řada fám a dohadů. Například ta, že Vladimír Remek letěl proto, že jeho otec byl Slovák, matka Češka, takže byl vlastně autentický Čechoslovák, dalším prý zaručeně pravým důvodem byl fakt, že byl synem velitele letectva.
Kosmická loď s Remkem na palubě odstartovala z Bajkonuru 2. března 1978 a zamířila k orbitálnímu komplexu Saljut. Na něm strávili kosmonauté osm dní vyplněných pilnou prací, ale i televizním přenosem. Na Zemi se první mezinárodní vesmírná posádka vrátila 10. března 1978. Remek byl 87. člověkem v kosmu, před ním se tam podívalo 43 sovětských kosmonautů a stejný počet amerických astronautů.
Remek se s armádou rozloučil v hodnosti plukovníka v roce 1995, když po neshodách odešel z vedoucí funkce v Muzeu letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích. Poté pracoval přes pět let jako obchodní zástupce ČZ Strakonice v Moskvě a generální ředitel společného podniku CZ-Turbo-GAZ v ruském Nižním Novgorodu. Následně se stal obchodním radou českého velvyslanectví v Rusku. V roce 2001 přežil pád vojenského vrtulníku, na jehož palubě cestoval společně s americkým astronanutem Eugene Cernanem. V roce 2004 byl zvolen na komunistické kandidátce poslancem Evropského parlamentu s mandátem do roku 2009.
