Energie budoucnosti možná přijde ze soli

Státní energetický koncern chce v příštím roce začít stavět první miniaturní slanovodní elektrárnu využívající osmotické energie. Jedná se o ekologicky čistou energii, která by podle Statkraftu mohla teoreticky celosvětově zajišťovat 1 600 TWh, což je asi polovina současné spotřeby energie v Evropě.

"Výroba probíhá zcela bez emisí oxidu uhličitého," vysvětluje vývojář Statkraftu v oblasti nových energií, Jon Dugstad. "Pouze zde mísíme sladkou a mořskou vodu. Nic do tohoto procesu nevnášíme," dodává a poukazuje na to, že se vlastně jedná o stejný proces, který se vyskytuje všude, kde se řeky vlévají do moří.

Pro výrobu energie se využívá rozdílné koncentrace soli v kapalinách. Oddělíme-li slanou a sladkou vodu polopropustnou membránou, stěhuje se voda obsahující minimum soli směrem ke slané vodě a vytváří tlak, který může být přeměněn na energii.

V malé továrně v jihonorském městě Hurum chce Statkraft vybudovat miniaturní prototyp osmotické elektrárny, který bude schopna dodávat do sítě 2 až 4 kWh, tedy jen tolik, aby bylo možné rozsvítit několik žárovek. "Model poslouží jen k ověření technologií," sdělil Dugstad.

Bude-li experiment úspěšný, uvažuje společnost o vybudování větší elektrárny, která už bude vyrábět mezi 160 a 170 GWh za rok, což postačí pokrýt energetické potřeby asi 15 000 domácností. Osmotická energie by se mohla podle Statkraftu stát konkurenceschopnou kolem roku 2015.

"Není to jen vědecký rozmar. V budoucnu budeme v každém případě tlačeni k tomu, abychom využíli všechny čisté zdroje energie," říká Gerald Pourcelly, šéf European Membrane Institute, pobočky francouzské vědecké agentury CNRS.

Největší technologický problém spočívá ve filtru užívaném během osmotického procesu. Polopropustná membrána musí být dost propustná, aby dovolila sladké vodě protékat k vodě slané, ale musí zabránit tomu, aby zrníčka soli migrovaly opačným směrem. To, jak se tento požadavek podaří splnit, bude mít podstatný vliv na množství vyrobené energie.

"Problémem je, že membrána musí být k tomu, abychom získali dost energie, extrémně velká. To znamená, že pro výrobu relativně malého množství energie na čtvereční metr bude třeba poměrně velké množství membrán,“ uvažuje Pourcelly.

Podle Statkraftu dosáhla laboratoř firmy v posledních letech hustoty energie tří wattů na čtvereční metr. "Domníváme se, že potřebujeme pět wattů na čtvereční metr," přemýšlí Dugstad.

Jakmile se osmotická elektrárna dostane do provozu, bude tento způsob výroby elektrické energie levný a nabídne stálou produkci, což je ohromná výhoda proti slunečním a větrným elektrárnám. Nový druh elektráren ale zabere relativně velkou plochu v deltách řek, tedy v oblastech, které jsou často hustě obydleny. Podle Statkraftu zabere elektrárna plochu jednoho až dvou fotbalových hřišť.