Pětapadesátiletý Olivier Ameisen tvrdí, že překonal závislost na alkoholu tím, že si naordinoval dávky léku Baclofen. Ten se používá při léčbě křečí kosterního svalstva různého původu.
Teď Ameisen napsal o svých zkušenostech knihu Le Dernier Verre (Poslední sklenička), v níž se domáhá klinických testů, které by jeho teorii, že Baclofen potlačuje chuť na alkohol, prověřily.
Francouzská média věnovala jeho knížce velkou pozornost a vyvolala tak záplavu reakcí alkoholiků, dožadujících se obdobné léčby. Někteří lékaři se dali slyšet, že poté, co lék nasadili, zaznamenali nečekaný úspěch. Mnozí další specialisté jsou ale skeptičtí a varují před nebezpečími pojícími se s takzvanou zázračnou léčbou.
Doktor Ameisen býval docentem kardiologie na newyorské Cornellově univerzitě a v roce 1994 si na Manhattanu otevřel výnosnou soukromou praxi. Pak ho ale přepadl zdrcující pocit nedostatečné fundovanosti - cítil se prý jako "podvodník čekající, až bude odhalen" - a hledal útěchu v záplavě whisky a ginu.
Ameisen prý ve snaze zbavit se závislosti na alkoholu zkusil všechny možné známé prostředky. V roce 2000 narazil na článek o Američanovi, kterému lékaři kvůli svalovým křečím nasadili Baclofen, a on zjistil, že lék zmírňuje jeho závislost na kokainu. S podivem přišel na to, že specialisté na závislost na návykových látkách Baclofen neznají. V březnu 2002 začal sám sebe léčit denními dávkami pěti miligramů této látky. Postupně denní dávku zvyšoval na maximum 270 miligramů, až zjistil, že je "vyléčený". V současnosti pokračuje denní dávkou 30 až 50 miligramů.
"Jsem první případ, kdy léčebná kúra plně potlačila závislost na alkoholu," podotýká. "Teď si mohu dát sklenku a nemá to žádný vliv. A především už necítím nutkavou, neovladatelnou potřebu alkoholu."
V Ženevě doktor Pascal Garche začal Baclofenem léčit 12 pacientů, z nichž sedm zaznamenalo zlepšení. "Nikdy jsem takovou reakci neviděl. Nemůžeme ignorovat zjištění, jako je tohle. Ta kniha způsobí poprask," prohlásil.
Mnozí odborníci se ale obávají, že vzrušení médií nad Ameisenovou teorií zatlačuje do pozadí spletitý charakter alkoholismu.
"Ponoukání lidi k domněnce, že existuje zázračný lék, je projevem naprostého nepochopení povahy alkoholismu, a je to nanejvýš nezodpovědné," míní dr. Michel Reynaud z nemocnice Paul-Brousse v Paříži.
"Je zapotřebí komplexních testů," upozorňuje předseda Národní asociace pro prevenci alkoholismu a narkomanie dr. Alain Rigaud. "Pokud se ukáže, že lék účinný je, neznamená to, že sám je řešením."
